Recenze

Team Fortress je zpět. Akčnější, vybroušenější, graficky úchvatná, ale hlavně dokonale hratelná, to vše jako součást Orange Boxu za nějaké čtyři stovky. Napadá někoho jiný zápor než počet map?

Jsou okamžiky, kdy mě netěší, že píši recenze. Jeden takový právě prožívám, protože místo abych lítal po virtuálním bojišti, ozdravoval kamarády, připravoval jim teleporty nebo se s rotačním kulometem bezhlavě vrhal do skupinky nepřátel, musím napsat tenhle článek. Znáte tu písničku? Všichni jsou už v Mexiku … Právě teď se cítím tak, že všichni jsou už v Team Fortress 2, jen já jsem jí po několika dnech téměř nepřetržitého hraní finální verze (a předtím ještě bety) musel na chvíli opustit. Pusťte mě zpátky!

Možná tomu nebudete věřit, ale kdysi dávno neexistoval Counter-Strike. Počítače vesele tikaly kolem tří set megahertz a úspěch slavil první opravdový akcelerátor 3Dfx. A přes internet všichni hráli Team Fortress Classic pro Half-Life 1. Tenkrát ještě na modemu, s pingem kolem 150, kdo měl pod sto, byl považován za největšího frajera. Nevím, kolik čtenářů si tuhle dobu pamatuje, takže nezbývá, než si koncept této hry představit. Jestliže předchůdce znáte, s klidem následující odstavce přeskočte, protože za cirka deset let se toho zase tolik nezměnilo.

Team Fortress 2 zůstává týmovou akcí podobnou Enemy Territory. Proti sobě stojí dva tábory a snaží se dobýt území nebo těm druhým ukrást dokumenty. Nejde o žádné velké mapy, naopak akce je koncentrovaná na vcelku malém prostoru a nikdy to z vlastní základny nemáte k válečné linii daleko. Tak trochu by se dal systém popsat jako deathmatchová vřava s velmi pevnými mantinely, které určují vlastnosti jednotlivých postav.

Každé z devíti povolání je naprosto odlišné a představuje specifický přístup k hraní. Vyberou si všichni – rozený útočník sáhne po ultra rychlém Scoutovi, vyváženém Soldierovi s raketometem nebo po plamenometem ozbrojeném Pyrovi. Obranáři zvolí oblíbeného HeavyGuye s předimenzovaným kulometem, záškodnického Demomana s granátometem, odpalovatelnými a na zdech držícími minami. Třetí možností je vychytralý Engineer, který dokáže vystavět teleport, stanici doplňující zdraví i munici (Dispenser) nebo smrtelnou střílnu po třetím upgradu schopnou pálit rakety.

Poslední skupina povolání osloví zejména klidnější povahy, které hrají pro tým a nehrnou se do předních linií. Ti mají na výběr z Medica s jeho nevyčerpatelnou studnicí zdraví a občasným nesmrtelným efektem. Samozřejmě nemůže chybět Sniper, jehož profesionální výraz mě po každé exekuci dokáže rozpálit do ruda. A nakonec doslova neviditelný Spy, který útočí ze zálohy a v přestrojení. Nebudu znovu detailně popisovat všechny vlastnosti hráčských tříd, když už to udělali jiní, například v preview.