Recenze

První krůčky hrou budou hrát do noty pamětníkům předešlé generace konzolí – to když před hezkou řádkou let vyšla hra True Crime: Streets of LA a navzdory minimální marketingové masáži sbírala četná ocenění a prodejní úspěchy. Klon GTA tehdy uspěl, dočkal se pokračování a další díl byl na spadnutí, jenže ten na sebe nechal dlouho čekat, cestou několikrát zakopl, málem zanikl a nechal se přejmenovat jen proto, aby nás po letech v mnohém překvapil.

Příběh začne stejně dramaticky a překvapivě asi jako každá jiná detektivka s modrým hrdinou v utajení – náš hrdina je zatčen, s pohrůžkou mírného násilí vyslechnut a poté zpět se srdceryvnou omluvou uvržen tam, kde skončil – do Hongkongu takového, jakého ho známe z filmů, knih a dalších představitelných médií. Město pod nadvládou všemocných triád je časovanou bombou a přivítá vás jediným možným způsobem – krví, násilím, a jednoduchým, avšak účelným varováním o tom, že pro ty se zatajeným odznakem čeká po důkladném mučení tak akorát pohřeb. Zaživa, jak jinak.

Nic nevystihne herní Hongkong lépe – ač krásný, tak velmi drsný a s ničím se nemazlící. Není sice extrémně rozsáhlý, ale hře samotné to však nijak neubližuje, ba právě naopak – herní plocha je menší, zato ale plnější a živější. V kontrastu s posledním dílem GTA, jež bylo často kritizováno za prázdné místo poskytující výzvu tak akorát pro ornitology-sadisty, je Hongkong přímo přeplněn obsahem čekajícím na prozkoumání.

Možností ke zkoumání je dostatek a mnohé pak potěší to, že co hráč udělá, to má ve finále vliv na vaší předem determinovanou postavu – skladba úkolů a vaše úspěchy ovlivňují nejen postup hrou, ale i schopnosti a dovednosti, jež budete s postupem času ve hře odemykat. Svým způsobem se tak dá říci, že se nám vrátily přepracované a vyladěné RPG prvky ze San Andreas, nyní mající zásadní význam na to, jakým způsobem můžete interagovat s herním světem. A spáčům to rozhodně svědčí.

Smutně pak v kontextu celého díla na hráče zapůsobí ne zcela povedené technické zpracování, nebo, chcete-li – konzolový port. O to více zarazí hráče fakt, že hra simultánně vydávaná na všechny hlavní platformy přinejmenším v některé své vývojové fázi musela projít stolními počítači. Lehké potíže s frameratem se ještě dají metodou pokus-omyl vyladit, horší pak ale je, že ovládání na klávesnici a myši je sice vedle gamepadu hráčovou výsostnou volbou, ale stejně tak je to i s hráčovým sociálním životem – jde to i bez něj, ale stále tomu něco chybí.

Abychom ale pouze nekřivdili, tak minimálně optimalizace je na excelentní úrovní a ve srovnáním s tolikrát omílaným GTA IV působí přinejmenším jako nebe a dudy. Pokud se vám tak podaří nalézt vybalancované nastavení, čeká vás naprosto plynulý zážitek na zcela průměrné sestavě, což v kombinaci s celkovým grafickým vzezřením navozuje přinejmenším pocit hlubokého smekání.

Celkový dojem na hráče však nespočívá jen v grafice a Sleeping Dogs se mimo jiné snaží uchvátit modely a animací postav – po vzoru LA Noire se opět dočkáváme velmi vypracovaných „hereckých výkonů“, jež podtrhuje dabing v podání zvučných jmen. Nicméně, a především paradoxně, čím lepší prezentace, tím je očividnější, že ani zvučná jména, ani rande s Emmou Stone, nedokáží vyvážit fakt, že příběh až tak zajímavý není a herecké výkony, ač jsou plné gestikulace a dramat, jej nedokáží posunout na vyšší úroveň. Avšak aby bylo jasno, Sleeping Dogs i přesto ční o hlavu výše nad dnešní konkurencí, a to především dík atmosféře a skloubením jednotlivých prvků hratelnosti. Dobře navržená náplň misí a pěkný kabátek ale ještě perfektní hru nedělá. Autoři to moc dobře vědí a vedle klasické hratelnosti, plné zběsilosti, možná až nadměrné rychlosti a soubojů na blízko, které budí dojem těch nejlepších asijských akčních filmů, nabízejí i obsah obohacený o značné množství miniher. Ty mohou sice po určité době působit fádně, avšak jejich variabilita situaci velmi dobře zachraňuje – hráč tak může zpívat karaoke, účastnit se pouličních závodů, hackovat nejrůznější zařízení, sbírat skryté předměty a spoustu dalšího.

Ale centrem vesmíru, stejně jako ve videoherních předchůdcích a filmových vzorech bylo, je a bude bušení do protivníků, a to ať už hezky ručně, anebo s pomocí všemocného olova. Zde se hra nejvíce odvolává ke svým předchůdcům, předhazuje největší obsah herní náplně a zároveň velmi záhy dokáže svojí nezastíranou brutalitou utnout prvotní dojem nenásilné arkádové hry. Inu, poctivě roztočený ventilátor dokáže vystřihnout bez debat nejlepší účes.

Kolem a kolem, Sleeping Dogs je hra jednoznačně hodná vyzkoušení, ale přeci jen, není pro každého. Fandové vážněji laděného herního zážitku nechť pohledají jinde, nebo ať si nějaký ten pátek počkají na příchod dalšího GTA. Pokud vám však nevadí ryze akční hratelnost a Jet Li je jméno jímž se prezentujete na všemožných fórech, tak Sleeping Dogs čekají právě na vás. A dobře vám tak, takhle horská dráha za svezení rozhodně stojí.

Minimální hardwarové nároky
Operační systém: Windows Vista, Windows 7
Procesor: Core 2 Duo 2.0 GHz
Operační paměť: 2GB
Grafická karta: Karta s podporou DirectX 10 a DirectX 11, ATI Radeon 3870 a výkonnější nebo Nvidia GeForce 8800 a výkonnější
Místo na harddisku: 15 GB

Doporučné hardwarové nároky
Operační systém: Windows Vista, Windows 7, 64bitová verze
Procesor: Quad Core Intel nebo AMD procesory
Operační paměť: 4GB
Grafická karta:  Karta s podporou DirectX 11, ATI Radeon 6950 nebo Nvidia GeForce GTX 560 a výkonnější
Místo na harddisku15 GB