Recenze

Podobně jako lidský život, i Saint Row II začíná v nemocnici. Bohužel ve vězeňské. Vaše postava na konci prvního dílu vylétla do povětří, takže jí za mřížemi dávají znovu dohromady. Což je pro vás parádní příležitost, jak si hrdinu vytvořit podle svého. Pokud jste pravověrný raper, tak samozřejmě budete hrát za dvě stě kilového černocha, ale můžete si klidně vybrat i jinou rasu, třeba Hispánce, Číňana, nebo dokonce bělocha. A rasou a pohlavím to nekončí – možnosti nastavení jsou šílené. Dají se upravit i víčka, zorničky, procento tělesného tuku, prostě si vybudujete postavu do nejmenšího detailu.

Užijte si to. Je to poslední opravdu propracovaná část hry.

Jakmile vám sundají fáče a vystřílíte se z vězení (což je vyloženě pohodička, divím se, že tam vůbec nějací lidé zůstávají), zjistíte, že život před mřížemi je stejně šedivý jako život za mřížemi. grafika tedy není nic moc. Všechno kolem vypadá bezvýrazně a šedě – asi jako prádlo, na které ženy z reklam nepoužily ten správný prací prášek. Ani z okolí vám neklesne čelist, prostě bezvýrazné městské hřiště. Podobně nijací jsou i lidé, co se kolem prochází – zatímco v GTA jste měli pocit živého města, tady to vypadá jako při natáčení nové verze Noci živých mrtvých. Až tedy na to, že zombie jsou obvykle inteligentnější.

Někdy opravdu člověk zírá. Kupříkladu vystřílíte soudní dvůr, utíkáte z budovy, a zatímco hledáte východ, zjistíte, že během chvilky lidem otrnulo, stojí mezi mrtvolami a baví se o tom, co si dají k obědu. Podobně se chodci nedají vyrušit od čtení novin ani tím, že pět centimetrů od nich drtíte náklaďákem důchodkyně. A to je ještě to nejmenší.

V GTA stačil sebemenší přestupek a policie po vás šla jako hokejisté po supermodelkách. Tady se přiřítíte k budově soudu, pod schody absolvujete přestřelku s druhým gangem, pak si otřete krvavé podrážky o rohožku, s pistolí v každé ruce vejdete dovnitř a začnete se shánět po místnosti, kde má váš kámoš přelíčení – a nic! Nikomu to nepřijde divné, nikdo se vás nesnaží zastavit a všichni vás ignorují (aspoň dokud po nich nezačnete střílet).

A takhle to jde pořád dál. Ujíždíte, máte v patách smečku policajtů, dojedete ke svému domu, zastavíte na určeném místě – a tím skončí mise, policisté o vás ztratí zájem, hodí zpátečku a odjedou pryč. Co to sakra je? Tohle má být kriminální hra, ne Člověče nezlob se, kdy vás nemůžou sebrat, když jste v domečku!

Respekt!

K životu na ulici je zapotřebí respekt. A stejně tak, když hrajete Saint Row. Tam se bez respektu opravdu neobejdete. Abyste se dostali k určitým misím, musíte naplnit svůj respektometr… což znamená předvádět parádičky na motorce, někoho pořádně zrubat či zvládnout pár miniher.

Hra se tu drobí do různých epizod, kdy se najednou ocitnete v závodním voze nebo za dveřmi toalety a plníte misi. Ten záchod (mačkáním páček ojíždíte šlapky… což slyšíte, ale bohužel nevidíte) by se ještě dal pochopit, ale trochu ruší atmosféru, když se pustíte do závodění a z ulici okamžitě zmizí veškerá doprava. Auta navíc nejsou zrovna z těch nejlépe ovladatelných a rychle zjistíte, že navigační směrovky jsou přesné asi jako ukazatele, které domorodci upravují při obsazení země okupanty. Tady sice ukazují správným směrem… ale někdy musíte odbočit okamžitě a někdy až po dalších pár set metrech a poté, co minete několik ulic. Princip jsme nepochopili. Jen to, že je třeba je ignorovat a řídit se podle mapy.

Na druhou stranu, je tu i pár hodně zábavných misí. Jako třeba Septic Avenger, kdy jezdíte s hovnocucem a kropíte auta, baráky i pronásledující policisty. (Což mimochodem celkem vypovídá o stylu humoru téhle hry.) .

Maximální drsárna

Saint Row II nesází na nějakou psychologii, propracovaný děj, či dokonce na myšlenku. Je to sázka na destrukci a násilí ve všech podobách. Někdy je to srandovní a někdy až nepříjemné.

Nechápejte mě špatně, nic mě tak nepotěší jako hlava rozprsklá po zásahu z brokovnice, ale přiznám se, že mám rád pocit, že si ten chlápek o rozprsklou hlavu vyloženě koledoval. Postavte mě proti zombíkům, emzákům, teroristům, drogovým dealerům nebo chlápkům z konkurenčního gangu a jsem váš muž. Zabíjet ale desítky lidí, kteří dělají jenom svou práci? Zabíjet ženský a důchodkyně? To mi je trochu proti srsti. Ano, i v GTA dělal hrdina svinstva, ale tam – i když to bylo občas přes čáru – jste aspoň chápali jeho jednání a věděli, že se v té situaci nemůže zachovat jinak. Tady je z toho cítit práce tvůrců: „Uděláme to jako GTA, ale uděláme to ještě o něco tvrdší, amorálnější a brutálnější!“ No, možná by stačilo jen, kdyby to udělali lepší.

Ale tohle je samozřejmě ryze subjektivní názor. Pokud vám nebude vadit, že jsou hrdinové naprostí psychopati, tak si k hodnocení přihoďte ještě jeden bod navíc… a pokud jste psychopati vy sami, tak k tomu bodu ještě dvě utržené hlavy a jednoho stepujícího klokana.

GTA pro chudé

I když je celkový příběh naprosto základní vyprávěnka na téma „vůdce rozprášeného gangu se musí dostat zpátky na vrchol“, tak se tvůrci opravdu snažili, aby byla hra co nejpestřejší. Úkoly jsou různorodé – od vylupování kasína, přes odtahování aut, skákání přes propasti, demolice obytných čtvrtí, likvidování houmlesáckých útulků, úniků před policií… a samozřejmě, střílení svých protivníků. Je toho opravdu spousty, jakoby vám tvůrci chtěli vynahradit to, že nic z toho není nijak extra promakané. Ale i tak jsou věci, které potěší. Třeba hezké krvavé gejzíry, hořící bezdomovci či možnost brát lidi jako živé štíty a pak s nimi házet do dálky. A přestřelky jsou sice jednoduché, ale i tak dokážou pobavit. Zbraní a protivníků na odstřel je spousty.

Kromě toho si můžete kupovat písničky, oblečení i vybavení do svého bytu, můžete hrát kvantum malých games s lákavými názvy jako Trail Blazer, či Septic Avenger… a samozřejmě, i tady se počítá s masivním multiplayerem. Můžete se propojit s kámošem a hrát to bok po boku (ovšem každý na své televizi) a samozřejmě, můžete se řezat spolu i proti sobě. Čili, hra vám sice neservíruje žádnou kulinářskou lahůdku, ale zato budete mít plný stůl.

Saint Row je dost schizofrenní hra. Mnoho zábavných nápadů zabalených do nijakého zpracování. Kdyby si na ní tvůrci víc vyhráli, mohla by to být pecka – takhle to může sloužit jen jako obdoba nikotinové náplasti při GTA absťáku. Kdyby to byl film, tak člověk prohlásí něco jako „ale jo, docela se to dalo“ nebo „slušný béčko“

Minimální požadavky:
- Windows XP / Vista
- 2.0 GHz Dual-Core Prozessor (Intel Core 2 Duo or AMD Athlon X2)
- 1 GB RAM
- 15 GB harddisk
- 128 MB 3D grafika s Shader Model 3.0 Support (Nvidia GeForce 7600 / ATI Radeon X1300)
- DirectX-kompatibilní grafika (640×480 in 16-bit)
- DirectX 9.0c-kompatibilní 16-bit zvukovka
- Broadband pro Internet-Multiplayer

Doporučený Hardware:
- Windows XP / Vista
- 3.2 GHz Dual-Core Prozessor (Intel Core 2 Duo or AMD Athlon X2)
- 2 GB RAM
- 256 MB 3D grafika s Shader Model 3.0 Support (Nvidia GeForce 8800 / ATI Radeon HD3850)
- DirectX-kompatibilní grafika (1024×768 in 32-bit)
- DirectX 9.0c-kompatibilní 16-bit zvukovka
- Broadband pro Internet-Multiplayer