Recenze

Na ulicích v Saints Row už není bezpečno. Začínají se krást  televize, znásilňují ženy a zelinář Jimmy na rohu ulice má ve výloze díry po pětačtyřicítkovém rodeu. Městečko Stilwater navzdory svému názvu rozhodně není v klidu. A když se do toho vložíte vy, je skoro jisté, že na místních policejních stanicích nepřestanou vyzvánět telefony. Na pozoru by se měli mít nejen obyvatelé virtuální metropole se vším všudy, ale také konkurenční gangy a především konkurenční herní firmy. Ty v Saints Row nenajdete (i když potkat někde na ulici třeba Johna Carmacka by bylo docela zábavné), ale chlapíci z Volition jim rozhodně nasadili pár brouků do hlavy.

Už od screenshotů se na jejich hru čekalo s nervózním očekáváním, které se mísilo s despektem, ale jejich prvenství jim teď nikdo neupře. Je to sice z mnoha stran pomuchlané vítězství, ale Saints Row se oficiálně stává prvním simulátorem gangstera na Xboxu 360 a nabízí toho víc, než byste možná čekali. Stojí za investici nebo jenom za vyzkoušení u kamaráda? Jak rozseknout tohle dilema, se dozvíte v hloubkovém rozboru.

•Ukradli jsme to a jsme na to pyšní!
Jednu věc je třeba zmínit hned v úvodu, protože je zřejmá při pohledu na jakýkoli obrázek. Saints Row je klon GTA. Zřejmě nejvěrnější a nejdoslovnější, jaký jste kdy viděli. Podobné prostředí, podobný systém misí a tisíce detailů, které by odkazovaly k jednovaječným dvojčatům. Ani Mafie, Godfather a True Crime dohromady neměly tolik drzosti, aby okopírovaly fungující systém do posledního puntíku a pak s hlasitými fanfárami napochodovaly na novou platformu. Můžete si o morálními kodexu vývojářů říkat cokoliv, ale faktem také zůstává, že GTA IV nepřisviští dřív než za rok a tak zůstává Saints Row jedinou možností jak si zařádit v pestrých HD barvách.

TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Osobně jsem v hrách série GTA nahrál stovky hodin a každý díl mi většinou vydrží do té doby, než se na obzoru objeví další. Kdo zná piplání Rockstaru, ten ví, o čem mluvím. I když bude tahle recenze dlouhá, stejně jako v případě GTA her, se mi nikdy nemůže povést obsáhnout všechny možnosti, které hra nabízí. Ocitnete se ve středně velkém městě (o dost menším než v GTA: SA, rozlohou by se dalo přirovnat k Vice City), které je komplet odemčené od samotného začátku hry a… dělejte si co chcete. Absolutní svoboda, solidní přehlednost, minimální zodpovědnost. To je svatá trojice, kterou máme rádi. I ostřílený veterán GTA her však zjistí, že pár věcí se od jeho poslední návštěvy změnilo. Saints Row totiž rozhodně umí překvapit.

•Vaše bezejmenné “já”
Nejmarkantnější změnou, která vás bude provázet celou hrou na každém kroku, je váš virtuální avatar. Zatímco v GTA hrajete za předdefinovanou postavu, Volition vám nechají při výrobě vašeho hrdiny absolutně volnou ruku. Systém připomíná sportovní hry od EA, měnit můžete úplně všechno, od velikosti postavy, přes barvu a styl vlasů až po tvar lebky nebo barvu očí. Tahle vychytávka s sebou však nese zásadní nevýhodu. Skoro by se chtělo říct, že tady soudruzi udělali větší chybu, než s plastovými lžičkami v Pelíškách.

První dojem je sice super – vámi navržená postavička se prohání jak ve hře, tak v perfektně střižených in-game scénách, které mj. zalidnily svými hlasy hollywoodské celebrity (Michael Clarke Duncan, David Carradine…), ale málokdy promluví a vlastně ani nemá jméno. Jste to zkrátka vy a to po chvíli hraní přestane být vzrušující. Tommy z GTA měl přeci jenom osobnost. Vy máte jenom sebe. Někomu to bude vyhovovat, někomu zas ne. Každopádně se nebojte být např. ve vlasových útvarech patřičně kreativní, to aby vás nezastínily některé vedlejší postavy příběhu.

I když… nazývat to příběhem by bylo trochu přehnané. V tomhle ohledu se Saints Row rozhodně nestaví nad úroveň svých konkurentů. Jednoduše jste ve špatným čas na špatném místě a když vás po mírně explozivní přestřelce posbírá ze země lídr gangu z 3rd Street Saints, holt mu kývnete na drobnou výpomoc. Ze začátku se schováváte v kostele, ale pokud chcete ovládnout všech 36 čtvrtí města, musíte vyzvat na souboj ostatní gangy. A… to je celé. Zasypejte to hromadou kýčovitých dialogů, které jakž takž drží nad vodou profesionální dabing, ujetými charaktery a máte tradiční výplň mezi mise. Abych nebyl nevděčný, během hraní se příběh trochu zamotá, ale pořád to není nic, kvůli čemu byste v noci nemohli spát.

Hra se dělí na dvě části. Tou první jsou důležité mise, ve kterých budujete svojí pozici ve městě a ovládáte jednotlivé části města. Najdete tu staré známé scénáře – dojeď sem, vyzvedni tohle, zabij tamto, ale i komplexnější a zábavnější úkoly. Autoři Saints Row se poučili z mírného stereotypu, který dřív nebo později zachvátí GTA kariéru a proto se hráče snaží spíš překvapit, než pobavit. Většinou to o chlup vyjde. Třeba jako s onou druhou částí – povinně volitelnými úkoly.

• Prostitutky, pojišťovací podvody a zabíjení? Sem s tím!
Povinně volitelné? Tenhle termín si pamatuji ze školy. Můžete si vybrat pořadí, ale stejně to nakonec budete muset odmakat všechno. Narozdíl od taxikaření a rozvážení pizzy v GTA jsou totiž tyhle úkoly nevyhnutelné. Pokud je nesplníte, nenaroste vám “respekt” a neotevřou se vám další klíčové mise. Respekt přirozeně naháníte několika různými způsoby – lepší auta, lepší hadry (dokonce získáváte bonusové body, pokud se oblékáte do barev svého gangu, při vaší smůle je ale tou jedinou správnou barvou růžová) a skutečně rozmanitá škála vedlejšáků. A tady je překvapení. Nečeká vás totiž (jenom) únavné převážení věcí z místa A do místa B. Můžete se proměnit v nájemného vraha a v časovém limitu zklikvidovat určené cíle (konkrétně daným způsobem), vaše auto lze přestavět na pojízdný bordel, ve kterém si nevěrní manžílci užívají s prostitutkami (nesmí vás překvapit, že vám na okno zaklepe nějaká dopálená manželka… i to se stává) a pak jsou tu velmi oblíbené pojišťovací podvody.

Hra má totiž ragdoll fyziku made in Havok, což zjistíte, ve chvíli, kdy do někoho/něčeho narazíte. Chodci se pravidelně vydávají na výlety do říše salt a přemetů, řidiči prorážejí přední skla svých plechových miláčků a vy na tom všem můžete vydělat! Stačí si sehnat protřelého právníka a ten už vám poradí, jak si šikovně stoupnout a nafilmovat zranění. Nebo stačí někde špatně skočit a spadnout z velké výšky. Ta zlomená noha bude americké zdravotnictví něco stát. Jen se trochu snažte a zahrajte poškozeného. Dolary potečou proudem.

• Vydělávejte prachy, budete je potřebovat
Bez peněz ostatně do Stilwateru nelez. Tohle pravidlo se vám vpije do mysli velmi rychle, až zjistíte, že i věci, které jsou v GTAčku zadarmo, se v Saints Row pěkně prodraží. Např. jízda vlakem. Tím pravým důvodem k hromadění majetku jsou ale přirozeně nákupy zbraní, aut a domů (zhruba v tomto pořadí). To první je nezbytné, to druhé je příjemné a to třetí pohodlné. Jakmile si zvyknete na střílení skrz joypad, oceníte možnost svobodného zaměřování a rychlé volby zbraní (je tu všechno… od vodní pistolky po raketomet).

Do zbraní tedy investovat především. Auto si můžete ukrást, ale v garáži vám ho nejen schovají (mnohem vychytanější systém než v GTA… prostě přijdete a mechanik vám připraví jakékoliv z aut, které jste si u něj zaparkovali), ale také parádně “vytuní”. Mírný náznak už byl v GTA: SA, ale Saints Row se množstvím možností blíží spíš Need for Speed: Underground.

Každé vozidlo má krom několika kategorií i osobité možnosti tuningu (již zmíněná lůžková úprava dodávek a pick-upů), takže se rozhodně nudit nebudete. A co teprve ty časté návštěvy za účelem opravy. Destrukční model je opravdu vychytaný a pomačkané plechy vám div nevženou slzy do očí. Ke cti tvůrců budiž řečeno, že i když auta vybuchují bez varování, dávají o své snížené kondici vědět jak změnou zvuku, tak jízdních vlastností.

Peníze můžete samozřejmě utratit za spoustu dalších věcí. Parádní šaty, nové songy do vašeho rádia (ještě o tom bude řeč) a nakonec jsou tu domy – místa, ve kterých se dá jen tak pobíhat (veškeré interiéry v Saints Row si v pestrosti nezadají s katalogem IKEA) nebo savovat hru. Některé domy koupíte, jiné ukradnete cizím gangům. Jejich členové z toho pochopitelně radost nemají a v pozdějších částech hry se váš pohyb po městě rozhodně nedá považovat za klidný. Zvýšenou pozornost strážců zákona si musíte zasloužit (helikoptéry a SWAT jednotky jsou samozřejmostí), okolní gangy vám ale usmaží zadnici bez vyzvání. To se pak hodí každá pomocná ruka.