Recenze

První Prototype představoval nijak nezapíranou snahu Radicalu o vytvoření dokonalého pískoviště, ve kterém se budete prohánět v kůži takřka všemocného hlavního hrdiny a vyvádět přitom v podstatě cokoliv. Prototype neustále balancovala na tenkých hranicích mezi přeplácaností a jednoduchostí, trapností a humorem nebo stereotypem a volností. Ve většině případů se přitom vývojářům dařilo vše ukočírovat. Ostatně, kdybych měl dnes jmenovat jednu hru, kterou považuji za svou osobní „guilty pleasure”, Prototype by byla jasnou volbou.

Jenže. Od prvního dílu nás dělí tři roky, během kterých spatřila světlo světa zdatná konkurence. Na jedné straně útočí v tichosti Batman: Arkham City, na straně druhé ujetá Saints Row: The Third a nad tím vším se vznáší stín ságy Assassin’s Creed. Bylo tedy zřejmé, že pokud budou chtít Radical zopakovat úspěch jedničky, musí se Prototype 2 v mnoha ohledech změnit. No, a právě to se zrovna nepovedlo.

Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina

Na první pohled nejviditelnější změna, tedy výměna hlavního hrdiny, je přitom jen kosmetická. James Heller je sice možná naštvanější a drsnější, než Alex Mercer, jenže schopnostmi jsou si oba dva až k nerozeznání podobní. Heller viní Mercera z rozšíření viru, který zabil jeho ženu a dceru, takže smyslem jeho nového „infikovaného“ života je jen pomsta na protagonistovi prvního dílu.

Tomu, kdo nemá načtené komiksy (nebo Wikipedii) a neviděl video, vysvětlující, jak to bylo s Alexem v mezidobí mezi oběma díly, hra nic neozřejmí a vrhne jej rovnou do víru čiré nenávisti, kterou Heller k Mercerovi cítí. Až dotud je všechno v pořádku – na příběhu vzájemné nevraživosti dvou super-lidí by se dala vystavět hodně zajímavá hra.

Scénáristé Radicalu ale opět neodolali a po vzoru Pejska s Kočičkou dali dohromady příběh, ve kterém se nikdo nevyzná. Zrady, dvojití agenti, desítky nezapamatovatelných jmen, dějové zvraty a konspirace – všechno se v Prototype 2 míchá a klube v jednu šílenou vypravěčskou kakofonii. Samozřejmě, už jednička by si za scénář zasloužila herní obdobu Zlaté Maliny. V pokračování už se ale autoři nebezpečně přiblížili opravdu nepovedené parodii.

Pro hru, která sama sebe bere očividně velmi vážně, to není zrovna dobrá vizitka. Příběh je „naštěstí“ vyprávěn tak zkratkovitě a zmateně (většinou prostřednictvím telefonních hovorů a sekvencí z paměti protagonistů), že se v něm pravděpodobně ztratíte dřív, než vás začne nudit. A nakonec ho budete prostě ignorovat.

Minimální požadavky
» Operační systém: Windows XP, Vista, 7
» Procesor: Intel Core 2 Duo (2.6 Ghz) / AMD Phenom X3 875
» Grafika: GeForce 8800 GT s (512) / Radeon HD 4850
» RAM: 2 GB
» HDD: 10 GB

Doporučené požadavky
» Operační systém: Windows 7 (64 bit)» Procesor: Intel Core 2 Duo Quad (2.7 Ghz) / AMD Phenom II (3 Ghz)
» Grafika: GeForce GTX 480 (1 GB) / ATi Radeon HD 5850 (1 GB)
» RAM: 4 GB
» HDD: 10 GB